„Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí.“ Přísloví 10:4
Nikdy nepředpokládej, že tvé pokyny byly zcela pochopeny a že budou provedeny. V Bibli se píše: „… pilné jejich ruka obohatí“ (Přísloví 10:4). Slovo „pilný“ znamená, že dotyčný věnuje pečlivou pozornost detailům. Když dáš někomu pokyny, ověř si, že si je dotyčný poznamenal. Jestli ne, máš důvod mít obavy. Nevzdělaní a nezúčastnění mají sklon ve všem důvěřovat své paměti, jenže i nejkratší tužka je stále lepší než ta nejdelší paměť. Pokud někdo nepovažuje pokyny, které mu dáváš, za dost důležité, aby si je zapsal, vysílá tím signál; bliká varovné červené světlo. I když má dobré úmysly, ve své zaneprázdněnosti nebo přehnané sebedůvěře může snadno zapomenout. Lidé, kteří dotahují věci do konce, mají vždycky ohledně úkolů a pokynů, které dostali, dodatečné otázky. Například když někoho požádáš, aby někomu kvůli něčemu zatelefonoval, automaticky by se tě měl zeptat:
1) Do kdy to musí být hotovo?
2) Kdy potřebuješ zprávu o výsledku toho telefonátu?
3) Je ještě nějaká další informace, kterou potřebuji vědět?
Pokud tyto otázky nezaznějí, je pravděpodobné, že dotyčný o úkolu moc nepřemýšlí. Když ti někdo odpoví: „Můžu se o to pokusit,“ je to další varovné světlo, protože většinou tomu dotyčný moc času věnovat nebude. Slovo „pokusit se“ často odhaluje polovičatost. Dávej pokyny jednomu konkrétnímu člověku, ne dvěma. Zapiš si datum, kdy jsi mu úkol dal a kdy od něj chceš zprávu. Jinými slovy – dávej pokyny pouze někomu, kdo je schopen je přijmout a zrealizovat.