„Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho…“ Izajáš 53:10

Žalmista napsal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? … Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: ‚Svěř to Hospodinu! Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!‘ … Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují … jazyk mi přisedl k patru … sápou se jako lev na mé ruce a nohy, mohu si spočítat všechny své kosti … Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv“ (Žalm 22:2–18).
Zamysli se – jak mohl být Davidův popis Ježíšova ukřižování tak detailně přesný. Když vznikaly tyto verše, nebylo ještě o ukřižování jako formě trestu ani slechu. Ten zavedli až Féničané o staletí později a teprve dlouho po tom je Římská říše zakomponovala do svého práva. Charles Augustus Briggs říká: „Můžete vzít tento žalm … porovnat jej slovo od slova s novozákonními doklady o ukřižování … a uvidíte, jak dokonale se shodují. Je až s podivem, jak někdo mohl tak důmyslně popsat něco tak intimního tisíc let předtím, než se to vůbec stalo.“ Golgota nebyla výsledkem náhody. Dlouho před tím, než Ježíš přišel na scénu, měl Bůh svůj plán, jak nás skrze Krista smířit sám se sebou (viz 2. Korintským 5:18).
Historik Paul L. Maier říká: „V 53. kapitole Izajáše máme téměř totožný popis toho, co se dělo na Velký pátek … z matematického hlediska je téměř nemožné, aby někdo naplnil všechny parametry tohoto starozákonního proroctví přesněji, než Ježíš.“ Sečteno a podtrženo: „To, co měl Bůh celou dobu na mysli bylo … dát sám sebe jako oběť za hřích.“ To však znamená, že dávno předtím, než došlo k velikonočním událostem, myslel Bůh také na tebe!