„Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal…“ 1. Petrova 4:10
Jeden poradce se vyjádřil o závisti: „Když rozhoupáme houpačku závisti, za chvíli se ocitneme úplně dole, zatímco důvod naší nespokojenosti se vyhoupne vysoko nad nás. V tomto nerovnovážném stavu je to vždy naše žádostivost, která nás ovládne. Závistivec se stává nevděčným a sebelítostivým člověkem … je tak zaujat svou nespokojeností, že je téměř nemožné, aby se radoval z toho, co má nebo dělá. Závist má svůj konec v hořkosti, zášti a nepřátelství. Není divu; slovo závist pochází z latinského slova „invidere“, což znamená „zlobně hledět“ … Jsi jedinečná bytost s originální kombinací schopností, uspořádání a povolání … nemá smysl se porovnávat. Poctivý a vdě?n? pohled na?to, ??m d?ky Bohu opl?v??, ti pom??ečný pohled na to, čím díky Bohu oplýváš, ti pomůže spokojit se s tím, co máš a kým jsi.“
Nedopusť, aby ti závist ukradla další vteřiny tvého štěstí. Když propadneš pokušení porovnávat se s druhými, vždy přijdeš zkrátka. Začneš být cynický, nic, co uděláš, tě neuspokojí, a dokonce začneš být podezřívavý, že ti, kdo se ti snaží pomáhat, nemají dobré úmysly. Začneš se jich stranit, protože si namlouváš, že jejich přátelství musí být falešné, až skončíš bez přátel.
Co s tím? Protijedem na otravu závistí je přijetí a vděčnost. Přijetí, že Bůh má „vše pod kontrolou“, a vděčnost za „mnohá požehnání“, která tě provázejí. Nezapomeň, že Bůh i tobě dal „dary milosti, abychom si jimi navzájem sloužili“ (viz 1. Petrova 4:10).