„Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.“ Marek 6:46

Předtím než Ježíš kráčel po Galilejském jezeře, vyšel na horu, aby tam byl sám se svým Otcem v modlitbě. Při západu slunce odešel od davu a jeho požadavků a modlil se až do svítání. Pak sešel z hory dolů v moci Božího Ducha a utišil zuřící bouři. (Zajímalo by tě, jak se té noci modlil?)
Modlitba je hora; musíš na ni vystoupit. „Petr a Jan vystupovali … do chrámu (Skutky 3:1, ČSP). Šli k odpolední modlitbě. Jestli budeš čekat, až se ti bude chtít modlit, nebudeš v modlitbě důsledný. Jde o disciplínu. Navíc čím víc se modlíš, tím víc se chceš modlit a modlitba se stává přínosnější. Nejdříve se ale musíš otočit zády k „davu“. Kristus věděl, jak odejít od lidských požadavků a rozptylování, proto dokázal utišit bouři, která ohrožovala jeho učedníky. Takže než uvízneš v každodenním shonu, jdi na modlitební horu. Je to místo stability v nejistém světě; místo, kde ti nic nebrání ve výhledu a kde zběsilé životní tempo zůstává vzadu. Tam získáváš správnou perspektivu. Tam ti Kristus připomene, že ať budeš dnes čelit čemukoliv, on už se s tím vypořádal, a tobě dá milost vypořádat se s tím také.
Lidi, kteří chodí na modlitební horu, je snadné poznat. Jejich boje se neliší od tvých, některé jsou ještě těžší. Oni ale mají vnitřní pokoj, který přesahuje rodinné problémy, obavy o zdraví, finanční problémy a podobně. Jestliže víš, že modlitba tě znovu pozvedne, můžeš přestát těžké časy s milostí!