„Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky.“ Jan 4:14
Ježíš požádal ženu u studny, aby mu dala napít. Udivilo ji, že Žid mluví se Samařankou, proto se ho zeptala, proč ji žádá o vodu. Odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou … Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému“ (Jan 4:10–14).
Všimni si rozdílu mezi slovy „tato voda“ a „voda, kterou dám já“. Ježíš nediskutoval o kvalitě místní vody. Mluvil o jejích pěti neúspěšných manželstvích a o muži, s nímž právě žila. Pravda je taková, že ta žena netušila, jak a kde najít uspokojení, po němž toužila. Jedno zklamání ze vztahu za druhým; bez ohledu na to, jak často „tuto vodu“ pila, její žízeň nemohla být uhašena. Její reakcí na každý neúspěšný vztah byl další neúspěšný vztah. Domnívala se, stejně jako to děláme mnozí z nás, že když bude dělat víc toho, co nefunguje, nakonec to fungovat bude! Ježíš ale nekritizoval nedostatek jejích mravních zásad. Nabídl jí jediný skutečný lék na prázdnotu: „Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky“ (Jan 4:14).
Ať už hledáš naplnění kdekoliv – v drogách, alkoholu, sexu, pornografii, vedlejších vztazích, penězích nebo popularitě – to je všechno voda, která nikdy nemůže uhasit žízeň. Zaměř svůj život na Ježíše, trav s ním čas, mluv s ním, „pij“ denně z Bible a tvoje vnitřní prázdnota bude zcela naplněna.