„Měl jsem velkou hořkost; ty jsi … mou duši vysvobodil.“ Izajáš 38:17, přel. z angl.
Jenny si ani ve dvaadevadesáti letech nepřestala připomínat, že jí její sestra před padesáti lety odmítla koupit boty! Celá léta se „marinovala v hořké žluči“ (viz Skutky 8:23). Anne Petersonová řekla: „Urážka si vyrývá noru do našich srdcí. Když si ji stále přehráváme, vytváříme koleje, které bude později těžké přestavět. Hledáme podporu, která nás posouvá stále hlouběji do zášti. Vykládáme si urážku jako záměrnou a jejího původce vidíme jako plného zášti. Když najdeme důvody, ať už skutečné či smyšlené, proč ho nemít rád, vytvoříme si další vrstvu hořkosti. Pak se snažíme ponořit, ale jsme jako nafukovací míč, který vyskočí a všechny zacáká.“ Bible nás varuje: „Dbejte na to … ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé“ (Židům 12:15). Proto si zapamatuj:
1) Odpuštění není otázkou volby. „Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji“ (Římanům 12:18). Nemůžeš žít se všemi v souladu, Bůh však vždycky žádá, abys odpouštěl těm, kteří tě zraňují.
2) Odpouštíš-li, je ti odpuštěno. Bible říká, že když jsi plný hořké závisti, jsi v zajetí nepravosti (viz Skutky 8:23). Nezapomeň, že Ježíš nezemřel jen za tebe; zemřel i za ty, kteří tě urazili. Zaslouží si odpuštění? Ne. A ty si ho zasloužíš?
3) Modli se za své nepřátele. Pros Boha, aby ti připomínal lidi, kterým potřebuješ odpustit, a dovol, aby hořkost vůči nim ve tvém srdci roztála. Není možné živit v srdci zášť vůči někomu, za koho se modlíš. Ano, někdy je těžké odpustit, můžeš ale jednat podle slova: „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu“ (Filipským 4:13).