„… s vytrvalostí přinášejí úrodu.“ Lukáš 8:15
Zde je dalších pět tipů k výuce:
1) Vyučuj pomocí experimentu. Uč děti uvědomit si, jak to trvá, než vyroste rostlina; zasejte semínka a sledujte jejich růst. Vysvětli jim, že v životě všechno potřebuje čas k vývoji. Uč je, co znamenají slova: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas…“ (Kazatel 3:1).
2) Využívej zrakových vjemů. Zvlášť menší děti potřebují při čekání na nějakou událost vizuální pomůcky. Jestli je půl páté a večeře je v pět, použij kuchyňský časovač. Když do rodinného výletu do zoologické zahrady zbývá osmnáct dní, označte si volné dny v kalendáři. Děti často mají problém s čekáním proto, že nevědí, kdy to skončí.
3) Neskákej nikomu do řeči a netoleruj to ani u dětí. Všechny děti, od malých po dospívající, to dělají. Dospělí také. Jde obvykle o hrubý, frustrující projev netrpělivosti. Musí být jasno – pokud nejde o případ nouze, musí děti i dospělí počkat, až na ně přijde řada mluvit. Jde o víc, než jen o dobré způsoby; jde o poslušnost Božímu slovu: „… je … čas mlčet i čas mluvit…“ (Kazatel 3:7).
4) Využívej společenské deskové hry – u většiny z nich se hráči střídají podle pořadí, což znamená, že musí čekat. Děti si přitom ani neuvědomí, že se právě cvičí v trpělivosti! Pro děti prvního stupně základní školy jsou vhodné dáma a šachy, pro dospívající například scrabble apod., které vzdělávají i učí trpělivosti.
5) Odměňuj je za trpělivost. Když musí tvé větší dítě počkat, než mu dáš pití, protože zrovna krmíš miminko, poděkuj mu, jak hezky čekalo. Pokud si tvůj dospívající šetří peníze na iPod, pochval ho za rozumnost a povzbuď ho třeba darováním poslední zbývající částky.