„… to vyvolil Bůh…“ 1. Korintským 1:27

Často jsme fascinováni někým, kdo je jiný, nikoli stejný jako my. Zůstaň svůj a nesnaž se srovnávat. Někdy máme my křesťané pocit, že nemáme co nabídnout. Ale právě tímto pocitem můžeš zklamat ty, kteří právě tvoji jedinečnost potřebují. Učedníci v očích tehdejšího světa určitě nepatřili k těm, kterých by si někdo všiml, a přesto svět podle jejich života poznal, že „… jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem“ (Skutky 4:13). Zvěstovali jeho slovo, používali jeho metody a svědčili o jeho zázracích. V Antiochii byli poprvé nazváni „kristovci“ – křesťané (viz Skutky 11:26). To proto, že mluvili a jednali jako Kristus. Jaká pocta! Jaké poslání! Jaká výzva!
Protože nepatrná služka svědčila syrskému generálu o svém Bohu, byl uzdraven z malomocenství (viz 2. Královská 5). Protože Josef jednoduše vyložil faraónovi jeho sny, kterým jeho kněží nerozuměli, byl svět zachráněn od hladomoru (viz 1. Mojžíšova 41). Protože obyčejný chlapec nabídl Ježíši svých pět chlebů a dvě ryby, zástup hladových lidí byl zázračně nasycen (viz Marek 6:34–44).
Kvalifikační předpoklady jsou jistě užitečným nástrojem, když jdeš k pracovnímu pohovoru. V Božím království však platí jiná pravidla. Když tě Bůh do nějaké služby povolává, vystrojí tě k tomu. Myslíš si, že nemáš ke službě dostatečnou kvalifikaci? Kdo ti to řekl? Bůh to určitě nebyl. Jeho slovo totiž říká: „… ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic… (1 Korintským 1:27–28). Dnes mám pro tebe slovo – pro svoji službu máš kvalifikaci navýsost dostatečnou.