„Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem.“    Skutky 4:13

Farizeové byli samozvanými experty ve věci zákonů o stravování, oblékání apod. Tyto praktiky jim umožňovaly rozhodovat o tom, kdo je „v pořádku“ a kdo ne. A ještě horší je, že začali být kritičtí vůči lidem zvenčí.
Dallas Willard napsal: „Kolik lidí je odrazeno křesťany, kteří jsou bezcitní, odměření, nepřístupní, nudní, bez života a nespokojení!? Přesto jsou takoví křesťané všude.“ Pravdou je, že pokud v našich životech chybí skutečná radost a odevzdání se Kristu, začneme hledat povrchní způsoby, jak se odlišit od lidí, které klasifikujeme jako „ze světa“. Ježíš to nedělal! Když se ho ptali, v čem spočívá Zákon, jednoduše odpověděl: „Miluj Boha a miluj lidi“ (viz Marek 12:29–31). Pavel napsal: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon“ (1. Korintským 13:1).
Můžeš si myslet, že jsi čím dál duchovnější, zatímco se ve skutečnosti stáváš tím, co Mark Twain popsal jako „dobrého člověka v tom nejhorším smyslu slova“. Winston Churchill měl politického oponenta, který se jmenoval Cripps; byl to arogantní muž obecně neoblíbený kvůli své samolibé samospravedlnosti. Vypráví se, že jednoho dne Churchill viděl Crippse, jak jde kolem, a poznamenal: „Z Boží milosti tento bůh není Bohem.“ Jednou z největších poct, jaké se kdy učedníkům dostalo, bylo uznání, „že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem“ (viz Skutky 4:13). Nejsilnějším argumentem pro křesťanství jsou křesťané, kteří čerpají život z Krista. Nejsilnějším argumentem proti křesťanství jsou křesťané, kteří jsou arogantní, odsuzující a samolibí. Takže jakým křesťanem jsi ty?