„Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ Matouš 11:30
Ježíš řekl o farizeích: „Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem“ (Matouš 23:4). Ustanovovali pravidla, která lidé nemohli dodržovat, a v těch vzácných případech, kdy je dokázali dodržet, jim nepřinášela žádnou radost.
Stephen Mosley napsal: „Naše morálka volá dost slabě. Kňourá z rohu svatyně; nešikovně přerušuje zábavu; na večírcích mumlá výmluvy; šourá se, nedrží krok a je trochu pozadu. Našimi světskými současníky je často považována za úzkoprsé, dokonce triviální úsilí. Tragédií je, že konvenční náboženská dobrota dokáže být odstrašující i nepodnětná zároveň. Odstrašující, protože může zahrnovat sto jedna různých pravidel pro takzvanou duchovnost. Nepodnětná proto, že můžeme vyčerpat pokusy dodržovat všechna pravidla, ale nikdy nemusíme zažít opravdovou radost, kterou Ježíš nabízí. To je důvod, proč se lidé v církvi tak často unaví. Plnění požadavků takového náboženství prostě není dost obohacující zkušeností, která by zaplnila prázdnotu v našich srdcích.“
Jsi už unavený úsilím o duchovní růst? Je možné, že se snažíš o špatnou věc, nebo na to jdeš špatně. Jestli to tak je, zamysli se nad Ježíšovými slovy: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží“ (Matouš 11:28–30).