„… nechci nikomu lichotit…“ Jób 32:21
Když byl Stephen Spielberg ještě hubeným dospívajícím, stal se terčem šikany. Otrávený neustálým obtěžováním, které později popsal jako „peklo na zemi“, se rozhodl, že polichotí tyranu tím, když mu řekne, že vypadá jako John Wayne a nabídne mu roli ve filmu o druhé světové válce, který měl v plánu natočit. Poté, co ho Spielberg obsadil do role hrdinného velitele čety, mu násilník „zobal z ruky“. Nicméně emočně inteligentní lidé, na rozdíl od Spielbergova tyrana, oceňují jen upřímnou a zaslouženou pochvalu. Dobře rozpoznávají, když někdo lichotí s postranními úmysly nebo když se lichocením snaží vetřít do přízně. Většina lidí má paradoxně sklon dívat na laciného lichotníka nelibě.
Elihu, Jóbův přítel, řekl: „Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit; nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl“ (Jób 32:21–22). A žalmista dodává: „Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty…“ (Žalm 12:4). Otázkou tedy je, zda ti lichotky stojí za to, aby tě odřízly od Božího požehnání. Když máš tendenci lichotit nebo na lichotky čekat, je to jasný důkaz nedostatku víry, protože nedůvěřuješ, že Bůh je schopen věnovat ti mezi všemi těmi lidmi svou přízeň. Přízeň je důsledkem toho, že jsi ospravedlněn v Bohu. „Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní“ (Žalm 5:13).