„V srdci chlapce vězí hloupost, hůl a naučení ji od něj vzdálí“ Přísloví 22:15, ČSP
Druhou věcí, kterou svému dítěti dlužíš, je nasměrování. Bible říká: „V srdci chlapce vězí hloupost, hůl a naučení ji od něj vzdálí“ (Přísloví 22:15, ČSP). Není zde řeč o dětských zábavách nebo o chybování. To jsou normální běžné součásti učení se v dětství. Píše se zde zcela jasně o „hlouposti“.
Toto slovo má několik významů, jako například nedostatek zralosti, nedostatek moudrosti nebo sklon ke vzpouře vůči pravidlům. Jestliže své dítě miluješ, budeš ho učit, že život je postaven na pravidlech; pokud se jimi bude řídit, uspěje, když je nepřijme, bude trpět. Jestliže například tvé dítě překročí při řízení auta povolenou rychlost, policie mu to nebude tolerovat. Když přestane splácet hypotéční úvěr, nenechá ho banka bydlet v domě. V Bibli se mluví o mylných představách, které musíš ze srdce svého dítěte „odstranit“. Auto, které nemá seřízená kola, má tendenci táhnout na jednu stranu a potřebuje opravu. Stejně tak se i tvé dítě narodilo „neseřízené“ a potřebuje, abys ho napravil a dal mu nasměrování.
Šalomoun řekl: „Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce“ (Přísloví 29:15). Proč to tak je? Protože pokud ponecháme dítě napospas sobě samému, zůstane ve stavu, v němž se narodilo, tedy ve stavu zvaném „hloupost“. Proto musí být vyučováno, jak respektovat autoritu a řídit se pravidly; musí se naučit, že po každé akci vždycky následuje rovnocenná reakce opačného směru. Určitě bys to měl svému dítěti vysvětlit.