„Otázal se: ‚Jak se jmenuješ?‘ Odpověděl: ‚Jákob.‘“ 1. Mojžíšova 32:28
Ke změně dochází prostřednictvím doznání. Když se Jákob ztotožnil se jménem „Jákob“, což znamená „úskočný“, přiznal tím své charakterové vady. To je důležitá součást procesu, jehož prostřednictvím nás Bůh mění. Nikdy se totiž nezměníme, pokud se čestně nepostavíme a nepřiznáme svá selhání, své hříchy, slabosti a omyly. Musíme říct: „Pane, mám problém; žiji v chaosu a přiznávám, že si za to mohu sám.“ Pak se Bůh může pustit do práce.
Všiml sis někdy, jak je snadné se vymlouvat? Stáváme se odborníky na obviňování druhých a říkáme věci jako: „To není moje chyba. To je prostředím, ve kterém jsem vyrůstal, mohou za to mí rodiče.“ Nebo: „Za tu situaci v práci může můj šéf.“ Proč jednáme a mluvíme tímto způsobem? Protože je obtížné přiznat své osobní chyby a nedostatky a myšlenka na prosbu o pomoc nám může nahánět hrůzu. Proč potřebujeme vyznávat své hříchy Bohu? Aby věděl, co se děje? Ne, on to přece ví! Když mu říkáme, že jsme zhřešili, není to pro něj překvapení; on o našich problémech věděl po celou dobu. Hříchy vyznáváme, protože on chce, abychom přiznali: „Bože, máš pravdu; mám problém. Zkazil jsem to.“
Přiznat své chyby je pokořující, ale jakmile to uděláme, Bůh nám dá svou sílu změnit se k lepšímu. V tom okamžiku se začínáme stávat lidmi, jakými jsme vždycky chtěli být. Pravda je taková, že Bůh tě miluje takového, jaký jsi. Miluje tě ale natolik, že tě takového nechce nechat.