„I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: ‚Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.‘“ 1. Mojžíšova 32:31

Ke změně dochází prostřednictvím spolupráce. Bůh začal Jákoba měnit v okamžiku, kdy Jákob přiznal, kdo je, a začal spolupracovat s Božím plánem. Jákob pojmenoval místo, kde zápasil s andělem, Peníel, což znamená „Boží tvář“.
Každý z nás se musí v určitém okamžiku setkat tváří v tvář s Bohem, a když se to stane, on nás promění. Bůh v podstatě Jákobovi řekl: „Teď se můžeme pustit do práce. Spolupracuj se mnou a důvěřuj mi. Změním to, co chceš, a požehnám ti.“ Všimni si, že Bůh neřekl: „Ze všech sil se snaž a použij sílu své vůle, aby ses stal dokonalým.“ To nefunguje, a Bůh to ví. Síla vůle sama o sobě nepřináší do našich životů trvalou změnu, protože jedná pouze s vnějšími okolnostmi. Trvalé změny přináší vnitřní motivace, a to je to, na čem Bůh pracuje. Řekl Jákobovi: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Boží princ)…“ (1. Mojžíšova 32:29, přel. z angl.). Jákob už nikdy nebyl stejný. Když se jednou setkáš s živým Bohem, on tě změní. Jákoba změnil z „úskočného“ na „prince“. Bůh viděl jeho potenciál. Viděl až za tvrdě vypadající zevnějšek muže, který se považoval za otrlého a životem protřelého. Bůh věděl o všech jeho slabých stránkách, ale také viděl pod povrch: „Takový ve skutečnosti nejsi, Jákobe, ve skutečnosti jsi Izrael – princ.“
Totéž platí pro každého z nás: „A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy“ (Římanům 8:17). Neboli Pavlovými slovy: „… a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista“ (Filipským 1:6).