„Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.“ Lukáš 24:16
Když jsi v krizi, je snadné ztratit perspektivu. Stalo se to i dvěma učedníkům na cestě do Emaus. Byli sklíčení Kristovou smrtí a čteme o nich: „… rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali“ (Lukáš 24:14-16). Když odvrátíš oči od Ježíše, začneš si ve své situaci připadat bezmocný. Michael Youssef řekl: „Tváří v tvář vážné krizi mám tendenci stávat se člověkem, jehož vidění je rozmazané. Můj pohled je zastřený. Uvažuji jednostranně. Často zavírám dveře právě před lidmi, kteří mne mohou vysvobodit, stejně jako ti dva učedníci. Jejich oči byly zastřené a oni nepoznali člověka, který se k nim přidal a mluvil s nimi. Ten, nad jehož smrtí truchlili, byl naživu, ale oni si to neuvědomili, protože se soustředili na nesprávnou věc.“
Ale v okamžiku, kdy Ježíše poznali, se všechno změnilo. „A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: ‚Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.‘ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb“ (Lukáš 24:33-35). Všimni si slov „v tu hodinu“. Během okamžiku se jejich strach změnil v odvahu, bolest v radost a zoufalství v naději.
Pavel napsal: „Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali…“ (Efezským 1:17). Jakmile se přestaneš zaměřovat na problém a upřeš oči na Ježíše, začneš vidět ostře a staneš se plným naděje.