„… modlil se: ‚Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.‘“ Lukáš 22:41-42

Ježíš se modlil předtím, než se musel vypořádat s největší krizí svého života. V Bibli čteme: „Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. Když došel na místo, řekl jim: ‚Modlete se, abyste neupadli do pokušení.‘ Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: ‚Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.‘ Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly“ (Lukáš 22:39-43).
Ježíš nečekal s modlitbou, až nastane hodina jeho největší krize. Za tři a půl roku své pozemské služby si vybudoval modlitební život. Před vzkříšením Lazara z mrtvých čteme: „Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: ‚Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš…‘“ (Jan 11:41-42). On měl se svým Otcem tak důvěrný vztah, že ve chvílích tlaku a bolesti mohl jít k němu s jistotou, že od něj obdrží milost, která jej podepře. Můžeš tohle udělat ty? Pokud s Bohem takový vztah nenavážeš, budou tě zraňovat lidé i situace, které budou mimo tvou kontrolu.
Co myslíš, modlil se Ježíš tak hodně proto, že chtěl, nebo proto, že si myslel, že by to měl dělat? Odpověď je jasná – on chtěl! Jestliže chceš jít v jeho stopách a chceš si užívat nejbohatší Boží požehnání, musíš od „měl bych“ přejít ke „chci“. Platí přitom princip, který znají všichni modlitebníci – čím méně se modlíš, tím méně se ti chce se modlit. A čím více se modlíš, tím více se modlit chceš. Mocí, která stála za neuvěřitelným Kristovým životním úspěchem, byla moc modlitby. Zasvěť tedy od této chvíle každý den modlitbě!