„Je zde stezka, která se zdá být správnou, ale na jejím konci je smrt.“ Přísloví 14:12, přel. z angl.
Všiml sis někdy, jak zaměstnanci zoo přistupují ke zraněnému zvířeti? I když je prvotním zájmem chovatele pomoci mu, zvíře to nepochopí, protože je zaměřeno výhradně na svou bolest. Může se stát, že dokonce na toho, kdo se mu snaží pomoci, zaútočí. Děje se něco podobného právě teď ve tvém životě? Možná ti ublížili lidé, kteří si říkají křesťané. Nečekal jsi, že právě oni by ti způsobili bolest. Možná jsi natolik zraněný, že již nevěříš nikomu, dokonce ani Bohu.
Ani nemusíš říkat: „Bože, já ti nedůvěřuji,“ protože tvoje činy mluví hlasitěji než slova. Přestal jsi číst Písmo, už v něm nenacházíš odpovědi. Nemodlíš se, ani nechceš, aby se za tebe někdo modlil. Pokoušíš se hledat úlevu v práci. Střídáš jeden vztah za druhým. Utápíš se v alkoholu, stres řešíš prášky. Trávíš celé hodiny u televize nebo na internetu a věci, které tam vidíš, ti otupují svědomí a nechávají tě prázdného s ještě horšími pocity. Co s tím?
1) Obrať se k Bohu. „Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží“ (1. Petrova 5:7). Vyznej mu svou bolest, svá selhání, své prohry a problémy.
2) Odpusť tomu, kdo ti ublížil. Posedlost tím, co ti kdo udělal, i snaha pomstít se, tě jen víc a víc svazují. Odpuštění však tyto řetězy láme a osvobozuje tě. Možná je v tvých lidských silách něco pro zmírnění bolesti udělat, ale kořen tvé bolesti může zničit jen Bůh. Jen on může způsobit, že do budoucnosti vykročíš svobodně.