„Tento poklad máme však v hliněných nádobách…“ 2. Korintským 4:7
K nejhoršímu ze sporů, o kterých čteme v Bibli, došlo v jednom z nejlepších týmů všech dob – mezi Pavlem a Barnabášem. O co šlo? O Jana Marka. Barnabáš ho chtěl vzít na jejich další misijní cestu, Pavel však ne. Proč? Pavla totiž pobouřilo, že si Jan Marek chtěl vzít dovolenou pro rodinu. (Lidé vášnivě zaujatí svým záměrem někdy nevidí věci objektivně!) Když to však Pavel zvážil, rozmyslel si to a napsal: Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět … Marka vezmi s sebou, bude mi užitečný jako pomocník“ (2. Timoteovi 4:10-11). Plynou z toho tři důležitá ponaučení:
1) Každý si zaslouží druhou šanci. Konec konců, s tebou Bůh opakovaně dělá to samé. Tato nadstandardní milost s sebou může přinášet zranění nebo zklamání, ale pokud jsi tím, kdo chce následovat Krista, musíš toto riziko podstoupit.
2) Všichni nemají stejné poslání. Člověk, který tě pobouřil, nemusí mít stejné poslání, jako máš ty; možná je povolán, aby to dělal jinak. Nikdy nečiň ze svých osobních preferencí podmínky pro milování, přijímání a spolupráci s kýmkoliv druhým.
3) Hledej v druhých spíše to nejlepší než to nejhorší. Bible říká: „Tento poklad máme však v hliněných nádobách…“ (2. Korintským 4:7). To znamená, že každý, s kým pracuješ, má svůj vlastní „poklad“, ale má jej v křehké „hliněné nádobě“. Což také znamená, že máš tento poklad v druhých hledat a vážit si ho. Obecně řečeno, když lidé cítí, že si jich vážíš, snaží se růst a plnit, co od nich očekáváš.