„… všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha…“ Římanům 8:28
Bůh řekl: „Nalezl jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce, který bude činit všechnu mou vůli“ (Skutky 13:22, ČSP). Když toto Bůh o někom říká, bylo by moudré se na jeho život zaměřit.
David začínal jako pastýř a skončil jako král. Šance, že to tak na začátku bude, byla nulová. Pastýři byli tak nízkou sociální třídou, že dokonce ani nemohli svědčit u soudu, jejich slovo bylo považováno za nespolehlivé. A vidíte, David skončil jako autor nejčtenějších žalmů všech dob.
Musíš pochopit jedno – když pozveš Boha do svého života, zruší danosti tvé minulosti a přepíše tvoji budoucnost. Musíš ale volit to, co pro tebe připravil Bůh! Mezi Pavlem a Davidem je zajímavý kontrast. Pavel prožil nejprve kapitoly své životní neposlušnosti, až pak potkal Krista a dožil příkladným životem. Naproti tomu David se stal králem už ve třiceti, ale teprve během své čtyřicetileté vlády prožil ničivá selhání včetně cizoložství a vraždy. Můžeme si z toho vzít dvě ponaučení:
1) Nespěchej se soudem. Nikdy nic nekončí, dokud to neřekne Bůh! Davidův příběh je varováním všem přestupníkům, výtkou všem samospravedlivým, dokladem Boží spravedlnosti, která nedovolí uniknout před následky, a svědectvím o jeho lásce, která nás nikdy neopustí.
2) Bůh může vše, co se jeví jako špatná situace, obrátit na dobré. Může obrátit všechny tvé zkušenosti, kterými jsi prošel, aby posloužily pro dobrou věc – ať už tvou vlastní nebo druhých. Sečteno a podtrženo, Bůh může učinit, že „… všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha…“ (Římanům 8:28).