„… já jsem ho povolal … a jeho cesta bude zdárná.“ Izajáš 48:15
Bůh řekl Jeremjášovi: „Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky … dal jsem tě pronárodům za proroka“ (Jeremjáš 1:5). Když se Bůh rozhodne použít si tě, stane se pět věcí:
1) Povolání. Bůh požaduje po obyčejných lidech, aby činili neobyčejné věci; jako když Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě.
2) Strach. Když Bůh povolával Mojžíše, aby předstoupil před faraóna, Mojžíš mu namítal: „Mám neobratná ústa a neobratný jazyk … pošli si, koho chceš“ (2. Mojžíšova 4:10,13).
3) Ujištění. Když si Jozue představil, že by se měl „obout do Mojžíšových bot“, muselo to s ním tak zacloumat, že ho Bůh musel ujistit: „Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou“ (Jozue 1:5).
4) Rozhodnutí. Někdy řekneme Bohu ano, jindy ne. Když řekneme ano, prožijeme radost; když řekneme ne, o tu radost se připravujeme. Je to vždy otázka rozhodnutí.
5) Změněný život. Ti, kdo říkají ano na Boží volání, ani zdaleka nejsou dokonalí. Protože však navzdory svým chybám řekli ano, učí se a rostou. Ostatně, jejich chyby se často stanou součástí jejich schopnosti posloužit druhým. Ti, kdo řeknou Bohu ne, se ale mění také; stávají se trochu tvrdšími, více vzdorujícími vůči jeho povolání a trochu náchylnějšími, že řeknou ne i příště.
Bůh tě k něčemu volá. Možná to má spojitost s tvým zaměstnáním, tvými vztahy či penězi, nebo s tvým největším strachem. Boží volání bude směřovat k jádru toho, kým jsi a jak jednáš. Říci mu ano, je nejlepším rozhodnutím, které kdy uděláš.