„Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači…“ Jakub 1:22
Pocitu hanby se daří ve tmě, ale jakmile ho vystavíš světlu Božího slova, ztrácí nad tebou kontrolu. Pocity mohou být velmi nestálé. Často jsou vyvolány každodenními věcmi, jako jsou známá písnička, zmínka o někom, kdo ti ublížil, výročí, narozeniny nebo svátky jako Vánoce nebo Valentýn. Proto nám Jakub říká: „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači…“ (Jakub 1:22).
Jeden poradce napsal: „Pocit hanby nás může držet stranou, srážet nás, nutit nás chodit se svěšenou hlavou. Mnoho systémů a lidí je jím ovládáno a chtějí, abychom přistoupili na jejich hru. Nutkavé chování, návykové sexuální chování, přejídání, užívání drog, závislost na hazardních hrách – to vše jsou způsoby chování založené na pocitu hanby. Naše minulé zkušenosti a vymývání mozku, kterým jsme možná prošli, v nás vyvolávají pocit hanby. ‚Nemysli si … neciť se … nerozvíjej se a neměň! Neměj pocit, že žiješ! Styď se!‘ Skoncuj s pocitem hanby! Zaútoč na něj. Vyhlas mu válku. Nauč se ho poznat a vyhýbat se mu jako moru.“
V Bibli čteš: „Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!“ (Římanům 8:33). Ať už jsi spáchal přestupek ty, nebo byl přestupek spáchán vůči tobě, platí: „Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu“ (1. Janova 1:7). Všimni si slova „každého“. Místo toho, abys mluvil o tom, jak se cítíš, začni mluvit o tom, co víš! Boží slovo, které je Božím názorem na tebe, je tou nejsilnější uzdravující silou na zemi. Proto ho čti, věř mu, promlouvej ho a stůj na něm. Když to budeš dělat, začneš se pozvedat nad myšlení založené na pocitu hanby.