„Poslouchej, synu můj, otcovo poučení…“ Přísloví 1:8, B21
Jednoho dne vstoupil jeden muž do holičství a všiml si mladíka, který tam zametal podlahu. Při rozhovoru s ním se dozvěděl, že chlapec nikdy v životě nepotkal svého otce. „Synu,“ zeptal se ten muž, „komu by ses chtěl podobat, až dospěješ?“ Chlapec rychle odpověděl: „Pane, nikdy jsem nepotkal nikoho, komu bych se chtěl podobat.“
Souhlasíš s tím, že alespoň jedním z hrdinů každého dítěte by měl být jeho táta? Chceš svým dětem být opravdovým hrdinou? Jestli ano, musíš si na ně udělat čas a pracovat na tom, abys byl otcem, jakého potřebují. Jestli to neuděláš, mohou si zvolit špatné hrdiny a nakonec mohou zlomit tvé srdce. Dětský psycholog Wade F. Horn se považoval za odborníka v otázce dobrého otcovství. Když však u něj lékaři diagnostikovali rakovinu a řekli mu, že mu zbývá přibližně šest let života, s úlekem si uvědomil, že si svou úrovní znalostí jako otec připadá spíš jako žák první třídy než jako absolvent univerzity. Řekl: „Jasně jsem pochopil, že kdybych kvůli té nemoci zemřel, mým nedokončeným úkolem nebude moje klinická praxe. Mým nedokončeným úkolem by byly mé dvě malé holčičky, které, když jsem se zotavoval, každé ráno přiběhly a políbily mě na rozloučenou.“
Naštěstí (anebo naneštěstí) se většině otců nikdy nedostane zjevení tohoto druhu. Jestli jsi ale své děti zanedbával, je „probuzení“ přesně to, co potřebuješ.