„Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči…“ Skutky 2:8
O dni, v němž se zrodila církev, čteme: „Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. Úžasem bez sebe říkali: ‚Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč?‘ … Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet: ‚Co to má znamenat?‘ ptali se jeden druhého“ (Skutky 2:4–8,12, B21). Otázka „co to má znamenat“ ukazuje, že Bůh miluje a používá si všechny typy lidí – Romy i kovboje, motorkáře i akademiky, matky samoživitelky i zazobané manažery. Také nám říká, že když jsme naplněni Božím Duchem, pak Duch svatý každého z nás vystrojí pro oslovení konkrétní skupiny lidí. Takže:
1) S kým se ti snadno mluví? S dospívajícími? S narkomany? Se staršími lidmi? Možná máš mezi dětmi svázaný jazyk, ale před manažery umíš být výmluvný. To je zcela v pořádku, Bůh tě tak stvořil.
2) S kým nejvíce soucítíš? Bůh nenakládá každému z nás stejně. „Utváří (naše) srdce individuálně“ (Žalm 33:15, přel. z angl.). Co ti láme srdce a zrychluje tep? Když vidíš bezdomovce nebo oběti obchodu se sexem? Nedávno ovdovělé nebo rozvedené? Pavel napsal: „On (Bůh) nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni…“ (2. Korintským 1:4).
Zjisti, koho jsi povolán zasáhnout.