„… vydejte toho člověka satanu…“ 1. Korintským 5:5

Satanův útok může být voláním, aby ses probudil. Víš, že když odmítáš uznat svůj hřích a činit pokání, ochranná hradba kolem tebe je porušena a satan může volně vcházet a útočit na tebe? Pavel napsal korintskému sboru: „Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s ženou svého otce. A vy jste přitom nadutí, místo abyste se raději zarmoutili; odstraňte ze svého středu toho, kdo to udělal“ (1. Korintským 5:1–2). Poté Pavel dal pokyny vedoucím: „… vydejte toho člověka satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn v den Páně“ (1. Korintským 5:5). Později ten muž činil ze svého hříchu pokání a Pavel řekl, že jej mají opět přijmout do společenství církve.
Pavel v podstatě říkal: „Nechte jej, aby propadl zoufalství, a mohl se tak vrátit zpět do Boží náruče.“ Později napsal: „… víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli a tak ztroskotali ve víře. Patří k nim Hymenaios a Alexandr, které jsem vydal satanu, aby se odnaučili rouhat“ (1. Timoteovi 1:19–20). Těší Boha, když vidí, že trpíme? O nic více než těší rodiče káznit své dítě. Svatá láska však sahá k přísným rozhodnutím. Nezapomeň ale, že káznění by mělo vyústit v milosrdenství, ne v utrpení.
Některé z nás probudí poplácání po rameni, zatímco druzí musí dostat něčím po hlavě. A pokaždé, když tě Bůh potřebuje něčím praštit, „telefonuje satanovi“.