„Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál?“ Žalm 27:1
Jakou naději či pomoc mají ateista (bezbožný člověk) nebo agnostik (ten, který věří, že existence jakéhokoliv boha se nedá potvrdit ani vyvrátit)? Žádnou!
Spisovatel a autor úvodníků W. O. Saunders si v časopise American Magazine posteskl: „Rád bych vás seznámil s jedním z nejosamělejších a nejnešťastnějších jedinců na zemi, s člověkem, který nevěří v Boha. Mohu vás s takovým člověkem seznámit, protože sám jsem takový, a když se vám představím, poznáte základy agnosticismu a skepticizmu ve svém vlastním okolí; protože jsou všude po celé zemi. Budete překvapeni, že agnostik vám závidí vaši víru v Boha, vaši pevnou víru v nebe po smrti a vaši požehnanou jistotu, že se se svými milovanými shledáte v posmrtném životě, kde už nebude žádný smutek ani bolest. Dal bych cokoliv za to, abych dokázal takovou víru přijmout a najít v ní útěchu, jenže pro mě existuje jenom hrob a zachování hmoty. Vše, co dokáži vidět po smrti, je rozklad protoplasmy a psychoplasmy, z nichž se skládá mé tělo a osobnost. V tomto materialistickém pohledu však nenalézám žádnou extázi ani štěstí. Mohu se tvářit statečně, ale šťastný nejsem. Někdy toužím po holi, o niž bych se opíral. I agnostik nese kříž. Pro něj je tato země jen ošidným raftem, zmítaným v nevyzpytatelných vodách věčnosti, bez horizontu v dohledu. Jeho srdce trpí kvůli každému vzácnému životu na raftu; je unášen, unášen, unášen – a kam, to nikdo neví.“
Když však věříš v Krista, můžeš s důvěrou říct: „Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál?“ (Žalm 27:1).