„Na Hospodina jsem čekal toužebně … uslyšel můj křik.“ Žalm 40:2, B21
Cokoliv, co je poctivě zbudováno, budovalo se pomalu a pečlivě. Netrpělivost je známkou nezralosti. Děti neumějí na nic čekat. Snaž se pochopit jedno – svou netrpělivostí nepřiměješ Boha zvýšit rychlost. Pracuje podle vlastního časového harmonogramu. Pavel napsal: „… těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru (Římanům 8:28, B21). Pokud Bůh dosud neotevřel dveře, neznamená to, že změnil svůj názor. Nepřišel ještě správný čas, kterým pro sebe získá maximální slávu a pro tebe maximální prospěch. Jak se tedy chovat, když čekáš?
1) Modli se a hledej Boží vůli. Do života začnou v tu chvíli přicházet různá pokušení; nedovol, aby tě od hledání Boží vůle odváděly, zvláště se vyvaruj uspěchanosti a ustaranosti. Nakládej moudře se svým časem, energií i penězi, včetně toho, s kým by ses měl nebo neměl setkat. Bůh říká: „Já od počátku oznamuji konec…“ (Izajáš 46:10, B21). Než Bůh něco započne, má už jasnou představu o konečném cíli, on určuje kroky, které povedou k jeho naplnění.
2) Zatímco čekáš – raduj se. „I kdyby nerozkvetl fíkovník a hrozny na vinicích nebyly, i kdyby zklamala plodnost olivy a pole nedala co jíst, i kdyby zmizely ovce z ohrady a dobytek zmizel ze stájí, já se však v Hospodinu budu veselit, budu šťastný v Bohu, svém Zachránci“ (Abakuk 3:17–18, B21). Začni hned dnes děkovat Bohu za to, co již učinil a ještě tvým prostřednictvím učiní. On jistě přijde – určitě k tobě přijde.