„Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost…“ Přísloví 1:5, B21
Chceš-li růst, musíš pochopit tři principy:
1) Rosteš do té míry, do jaké dáváš. Tím, že dáváš, vytváříš prostor pro vnitřní růst. Dávej, dokud to neubližuje, a pokračuj, dokud z toho budeš mít dobrý pocit. Vždy se snaž, aby ten, s kým ses setkal, na tom byl při loučení lépe, než když jste se potkali, a bude ti také lépe. Šalomoun řekl: „Štědrý člověk bude jen vzkvétat, kdo jiné svlažuje, sám bude zavlažen“ (Přísloví 11:25, B21). Tento náhrobní epitaf mluví za všechny: „Co utratil jsem, nemám více. Co podržet chtěl, ztraceno. Zbylo jen to, co rozdal jsem.“
2) Chceš-li dosáhnout výš, musíš výš vyrůst. Cítíš se v duchovní oblasti, ve vztazích, v práci nebo v rodině jako by ses nemohl pohnout z místa? Nikdy se nepohneš z místa, když se soustředíš pouze na vnější změny; například, že změníš zaměstnání, opustíš rodinu nebo změníš církevní společenství. Nestrhává tě nikdo jiný než ty sám. Ty sám si určuješ strop svého života. Pokud máš tedy vážně problém hnout se z místa, tak místo krátkozrakých úprav nejprve důkladně pohleď sám na sebe, přijmi zodpovědnost za to, co spatříš, modli se a rozhodni, co s tím uděláš.
3) Nestačí jen snít, chce to jednat. Tatarské kmeny ze střední Asie vyslovovaly nad svými nepřáteli zvláštní kletbu. Nepožadovaly, aby jim zrezly meče nebo aby zemřeli na neznámou chorobu. Jejich kletbou bylo: „Kéž zůstanou navždy stát jednom místě.“ Pokud přestaneš soustavně pracovat na svém zdokonalení, bude to i tvůj osud. Zůstaneš stát na místě, budeš dělat pořád stejné chyby, snít pořád stejné sny a nikdy se nikam nepohneš. Usiluj o růst!