„Sám to nezvládneš.“ 2. Mojžíšova 18:18
Prezident Theodore Roosevelt jednou řekl: „Nejlepší vůdce je ten, kdo má dostatek intuice vybrat schopné lidi na to, aby zvládli, co se po nich žádá, a aby měli tolik sebekázně, že se na ně bude moci v průběhu projektu spolehnout.“ Sečteno a podtrženo – dokud se nenaučíš delegovat, tvoje vedení bude váznout a tvoje vize uvadat. Ve 2. Mojžíšově čteme, že Mojžíš se snažil fyzicky, emocionálně a duchovně držet krok s nároky dvou miliónů Izraelců a vždy si „vědět rady“. Tehdy mu jeho tchán řekl: „Sám to nezvládneš. Poslechni mě, poradím ti…“ (2. Mojžíšova 18:18–19).
Požádat o pomoc vyžaduje moudrost, zralost a pokoru. Je to projev síly, nikoliv slabosti. Pro ty, kdo se pyšníme postojem „já to zvládnu sám“, je těžké se s tím vyrovnat. Pravdou je, že to, co Mojžíš udělal, nebylo ku prospěchu ani tak jemu, ale hlavně lidem, kterým sloužil. Je snadné přecenit jako vůdce svůj vlastní význam a kompetenci. Proto Pavel varuje: „Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě…“ (Římanům 12:3). Bůh dal, aby se kolem tebe objevili lidé, kteří mají určité dary a schopnosti. Když je rozpoznáš a zapojíš do služby, budou se cítit užiteční a dílo půjde správným směrem. Bůh nás stvořil ke vzájemné závislosti, nikoliv nezávislosti. Delegováním autority na správné lidi se Mojžíš odbřemenil pro své vlastní poslání – vést lid podle Božího záměru. Když se snažíš dělat „všecho za všechny“, skončíš frustrovaný. Nejsi povolán, abys dělal všechno, ale abys to udělal za pomoci všech ostatních. O tom je vedení.