„… usvědčuj, napomínej, povzbuzuj…“ 2. Timoteovi 4:2, B21

Když vyžaduješ, aby všechno prošlo tvým posouzením a schválením, skončí to tím, že lidé, které bys měl vést, začneš dirigovat. Pavel si to uvědomoval. Proto Titovi radil: „Toto uč. Povzbuzuj je a napomínej s veškerým důrazem. Nikdo ať tebou nepohrdá“ (Titovi 2:15, B21). Nejistí vůdci se doslova mučí tím, když se nevhodně vciťují do druhých a berou na sebe jejich případné negativní reakce v obavě, aby se nastavená pracovní morálka nezhroutila. Neuvědomují si, že je to jejich problém, aby se vyrovnali se svými reakcemi, když se po nich chce, aby odvedli dobrou práci, pokud to ovšem neudělají za ně. Zralý vůdce se umí vyrovnat s tím, že se všem nezavděčí, a udržuje si stabilní postoj; je ochotný „vyslechnout hudbu, i když se mu nelíbí melodie“.
Přemýšlej! Když varuješ své děti, že horká trouba pálí, říkáš jim to v obavě, aby je náhodou nenapadlo tě přestat poslouchat, že? Doufáš, že budou natolik zralé, že to pochopí. Pravdou je, že bez ohledu na věk někdy neradi slyšíme slůvko „ne“! Toto slůvko však čas od času potřebujeme slyšet všichni; jinak nebudeme nikdy spokojeni s ničím jiným než se svým vlastním způsobem – což ale znamená, že se nikam neposuneme, nebo se brzy dostaneme do potíží. Pavel, který učil Timotea vůdcovství, mu řekl: „… usvědčuj, napomínej, povzbuzuj a vyučuj s nejvyšší trpělivostí“ (2. Timoteovi 4:2, B21). Usvědčuj lidi, když se mýlí; napomínej je, když jsou tvrdohlaví; povzbuzuj je, když se trápí; buď trpělivý, když se učí a rostou a ujišťuj se, že tvoje pokyny byly jasné a srozumitelné. Tak to dělají dobří vůdci a jediným způsobem, jak se to naučit, je začít to dělat.