„… ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Římanům 8:39
O „prvních Vánocích“ Bůh udělal něco neobvyklého. Max Lucado to popisuje takto: „Sestoupil z trůnu, sundal si roucho světla a obalil se kůží – pigmentovanou lidskou kůží. Světlo vesmíru vstoupilo do tmy a zvlhčilo lůno. Ten, kterého andělé uctívali, se schoulil do placenty venkovské dívky, narodil se do chladné noci a spal na senu nachystaném pro krávy. Marie nevěděla, jestli mu má dát mléko nebo vzdát chválu, proto mu dala obojí – protože byl, jak zjistila, hladový a svatý. Josef nevěděl, jestli mu má říkat syn nebo otec. Ale nakonec mu říkal Ježíš, protože to řekli andělé a protože neměl nejmenší tušení, jak nazývat Boha, kterého držel ve své náruči.“ Lucado pokračuje: „Nemyslíš, že naklonili hlavy a říkali si: ‚Co to, u všech všudy, děláš, Bože?‘ Nebo lépe řečeno: ‚Bože, co děláš v tomto světě?‘ ‚Může mi něco zabránit v tom, abych vás miloval?‘ ptá se Bůh. ‚Říkáte si, jak dlouho bude moje láska trvat? Odpověď najdete na dřevěném kříži, na skalnatém kopci. Tam uvidíte mě, svého stvořitele, svého Boha … Tolik vás miluji.“
Pavel se ptá: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“ (Římanům 8:35). Potom zodpoví svou vlastní otázku: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 8:38–39). A to je podstatou Vánoc.