„Pamatujte … na ty, kteří jsou trápeni…“ Židům 13:3, ČSP
Bible nám říká: „Bratrská láska ať trvá“ (Židům 13:1). A následuje další konkrétní rada: „Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení“ (Židům 13:3).
18. dubna 2007 byli v Turecku zabiti pro svou víru tři křesťané. Jeden z nich se jmenoval Necati Aydin. Byl to třicetiletý pastor ve městě Malatya a Max Lucado jeho příběh vypráví takto: „Když Necati dorazil do kanceláře, oba jeho kolegové už měli návštěvu; pět mladíků, kteří údajně přišli diskutovat o křesťanské víře. Ale inkvizitoři s sebou přinesli více než jen otázky. Zbraně, kuchyňské nože, provazy a ručníky. Útočníci vytáhli zbraně a přikázali Necatimu, aby se modlil islámskou modlitbu konverze: ‚Není Boha kromě Alláha a Mohamed je jeho prorok.‘ Když Necati odmítl, začalo mučení. Útočníci všechny tři křesťany svázali a celou nekonečnou hodinu mučili řezáním noži. Nakonec, když už na dveře bušila policie, prořízli svým obětem hrdla. Poslední výkřiky, které se z kanceláře ozvaly, bylo neochvějné zvolání křesťana: ‚Mesiáši! Mesiáši!‘ Při takových příbězích nám tuhne krev v žilách. Z tohoto pohledu nestojí ranní dopravní zácpa ani za řeč. Evokuje to však otázku – dokázal bych se takto obětovat? Vykřikl bych Mesiáši, Mesiáši? Nelpěl bych na svém životě?“
Není to divné, že si mnohdy stěžujeme na tak povrchní věci? Bible říká, že se máme spíše naučit modlit za trpící křesťany ve světě, jako bychom „trpěli my sami“.