„… nezemdlíme-li v srdci, budeme ve svůj čas žnout.“ Galatským 6:9, přel. z angl.
Začneme anekdotou: Dělník padá z lešení ze čtyřicátého patra. Když míjí dvacáté patro, žena v kanceláři na něj volá: „Jak se máte?“ „Zatím dobře!“ stačí jí odpovědět muž.
Ale vážně, jsou dny, kdy tvůj duchovní růst postupuje tempem dva kroky vpřed, tři kroky vzad. Není to snadné; to je také důvod, proč nás Pavel nabádá, abychom nezemdleli v srdci. Jinak řečeno, teprve když vidíš fotku z mládí, dojde ti, jak stárneš. Je to příměr duchovního růstu – tam je také těžké postřehnout, jak zraješ, dokud se neohlédneš zpět a nedojde ti, jak ses choval a žil před obrácením. Bible říká: „… jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu…“ (2. Korintským 3:18, B21). Růst ovšem přináší i bolest! Takže až zase ztratíš kuráž, vzpomeň si, že jsi na duchovní cestě růstu a zraješ ve všech svých životních oblastech. Také si vzpomeň, že ďábel ti nezapomene připomenout, jak dlouhá pouť tě ještě čeká. Nedopřej mu sluchu! Ježíš o něm přece prohlásil: „Když mluví, nemůže jinak než lhát…“ (Jan 8:44). Pokud se necháš odradit a vzdáš to, nechal jsi ho vyhrát. Bible říká: „Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista…“ (2. Korintským 10:5, ČSP). Nauč se, že navzdory svým pocitům se máš prodrat až k místu myšlenek, kde přebývá Duch Boží. A vezmi si k srdci toto – možná si tak nepřipadáš, ale každým dnem rosteš a zraješ v Kristu. Proto ani nepomýšlej na to s ním skončit.