„… když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.“ 1. Korintským 13:11, B21
Slabší ve víře mohou mít pocit, že jsou „něco míň“, když se začnou srovnávat. Jeden biblický učitel napsal: „Obdivoval jsem ty slavné sportovce, jejichž dresy visely ze stropu hokejových hal jako kapky vody ze stropu zapařené koupelny. Všichni mi připadali tak suproví, tak sebejistí, tak stabilní. Měl jsem za to, že Boží láska se přiděluje podle systému zásluh. Když jsem byl hodný, miloval mě. Když jsem zlobil, nemiloval mě. Jako na horské dráze! Neuvědomoval jsem si, že všechno, co se narodí, potřebuje čas, aby vyrostlo a dozrálo k dospělosti. Očekával jsem okamžitou, mocnou a úplnou proměnu, která by ze mě učinila dokonalého člověka.“
Taky vnímáš, jako by s tebou nebylo všechno v pořádku, a myslíš si, že se nikdy nezměníš? Pokud ano, přečti si: „Dokud jsem byl dítě … měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil“ (1. Korintským 13:11, B21). Začínáš jako duchovní batole, potom vyrosteš do duchovního dítěte, pak duchovního dospívajícího a teprve nakonec se staneš duchovně dospělým. Ale nikdy ne rázem. Rychlé kroky ke spravedlnosti děláš jen proto, že se snažíš zapůsobit na ostatní falešným dojmem svatosti. Bude ti to však bránit v upřímnosti před Bohem a přiměje tě to, aby sis myslel, že bys měl být už dál, než odpovídá tvému duchovnímu věku. Vzpomeň si na dětství, kdy sis zkoušel máminy boty na podpatku nebo tátovy holínky? Bez ohledu na to, že ses do nich vešel, ti nepadly. Znamenalo to snad, že s tebou bylo něco v nepořádku? Ne, byl jsi prostě přesně tak velký, jak jsi na svůj věk měl být.