„Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní.“ Matouš 18:19
Bible říká: „Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní“ (Matouš 18:19).
Becky Smithové bylo osmdesát čtyři let a její sestře Christine osmdesát dva. Léta jednu obrala o zrak a druhé ohnula tělo, takže ani jedna nemohla chodit do církve. Církev je ale potřebovala. Žily na ostrově Lewis na pobřeží Skotska a v jejich vesnici Barvas se usídlila duchovní temnota. Sbor ztrácel členy, mladí lidé se víře posmívali a o obrácení mluvili jako o moru. V říjnu 1949 Presbyteriánská svobodná církev Skotska vyzvala své členy, aby se modlili. Co mohly dělat dvě staré sestry, upoutané k domovu? Hodně. Rozhodly se svůj dům proměnit v celonoční dům modliteb. Dvakrát týdně od deseti hodin večer do čtyř hodin ráno prosily Boha, aby se smiloval nad jejich městem. Po několika měsících Becky pověděla Christine, že jí Bůh řekl tato slova: „Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou“ (Izajáš 44:3). Naléhala na svého pastora, aby pracoval na obnově sboru a pozval známého evangelistu Duncana Campbella. Když Campbell odmítl přijet, trvala na tom, že Bůh řekl, že „přijede během čtrnácti dnů“. A to se stalo! Po pět týdnů každou noc v devatenáct hodin, ve dvacet dva, o půlnoci a ve tři ráno Campbell kázal ohromným davům. Hříšníci byli obráceni, hospody zavřeny pro nedostatek klientů a celý ostrov Lewis zakusil Boží přítomnost. A to všechno díky tomu, že se dvě ženy modlily ve shodě.