„My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě.“ Římanům 15:1
Pokud si myslíš, že nemáš druhým co nabídnout, zamysli se nad slovy neznámého básníka: „Jediná píseň světlou chvilku dá ti, jediný květ umí sen v srdci probudit. Jediný strom se lesem může státi, jediný ptáček poslem jara být. Jediný úsměv nový vztah už skrývá, jediný stisk ruky duši potěší. Jediná hvězda lodi vůdcem bývá, jediné slovo problém vyřeší. Při volbách jediný hlas i národ změní, prozáří pokoj jediný paprsek. Jediná svíčka plaší zatemnění, jediný smích přemůže zloby vztek. Jediný krůček je počátkem cesty, jediné slovo k modlitbě je most. Jediná naděje umí ducha vznésti, jediný dotek hlásá laskavost. Z jediného slova často moudrost plyne, jediné srdce pravdě uvěří. Jediný život učiní vše jiné, jedině na tobě, jak vidíš, záleží.“
Spisovatel Jon Walker řekl: „Povzbuzování je součástí Boží přirozenosti. V Novém zákoně je pro povzbuzení použito stejné slovo, jaké Ježíš použil pro Ducha svatého, který přichází, aby nám byl nablízku jako náš obhájce, utěšitel, spolubydlící, ten, kdo připomíná, svatý pomocník, průvodce, dodavatel odvahy. Dalším způsobem, jak nás Bůh povzbuzuje, je, když za tebou jiní věřící přijdou jako nositelé povzbuzení. Lidé, kteří povzbuzují, nabízejí ujištění a potvrzení těm, kdo vidí, jak Bůh pracuje v jejich životech (viz 1. Tesalonickým 2:3-4), povzbuzení a ujištění těm, kdo procházejí zkouškami a soužením (viz 1. Tesalonickým 5:14), a usmíření a obnovu těm, kdo bloudí (viz Galatským 6:1).
I když existuje mnoho způsobů, jak v druhých odhalit to nejlepší, ve skutečnosti je třeba jen jedno – ochota „snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě“ (viz Římanům 15:1). Tím druhé posilujeme ve víře. Říká se tomu „budování lidí“.