„… protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium.“ Skutky 16:10
V Bibli čteme: „Poněvadž jim Duch svatý zabránil zvěstovat Slovo v provincii Asii, procházeli Frygií a krajinou galatskou. Když přišli až k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. Prošli tedy Mysií a přišli k moři do Troady. Tam měl Pavel v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: ‚Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!‘ Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium“ (Skutky 16:6-10).
Bůh používá strategii otevřených dveří. Když otevře dveře, měl bys jim projít. Všimni si ale, že když Bůh zabránil Pavlovi jít do Asie, nezdržoval se Pavel otázkou: „Proč, Pane?“ Prostě šel dál. Pro Pavla nebylo velkým problémem, když něco vyzkoušel a ono to nevyšlo. Věřil, že jeho darem Bohu je ochotné srdce a schopnost a ochota být v pohybu, a Božím darem pro něj je, že Bůh ho vždycky povede na místo, kde má být.
To, čemu Bůh zabrání, je stejně tak jeho vedení jako to, co dovolí. Každé dveře, které se neotevřely, každá příležitost, kterou jsi nedostal, a každé povolání, které se neuskutečnilo, byly Božím vedením, stejně tak jako všechno, co se uskutečnilo. Takže vědomí, že nemůžeš zůstat tam, kde právě jsi, může být výchozím bodem pro Boží vedení ve tvém životě. A takové vedení často začíná vzrušením a neklidem ve tvé duši.