„A tak je poznáte po jejich ovoci.“ Matouš 7:20
Když mluvíme o ovoci Ducha svatého, mluvíme o těchto devíti charakterových vlastnostech: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací“ (Galatským 5:22-23). To není ovoce, kterým bychom se měli „předvádět“. Je určeno k tomu, abychom ho sdíleli s ostatními, jinak takové ovoce není o nic lepší než to, které vůbec nevyrostlo.
Přestav si, že jedeš po silnici, podél které je tržiště, a ty chceš koupit čerstvou zeleninu. Vidíš doma vypěstovaná rajčata, dýni, okurky a různé druhy paprik – všechno, co potřebuješ, a ještě něco navíc. Když si ale začneš vybírat, farmář, který vlastní stánek, řekne: „Promiňte, ale tato zelenina není na prodej. Já ji prostě jenom rád pěstuji a rád se na ni dívám, dokud neshnije. Potom ji vyhodím.“ Cože? Něco tak absurdního jsi asi ještě nikdy neslyšel a zřejmě už neuslyšíš. Farmáři i spotřebitelé přeci vědí, že vypěstovaná zelenina je určená k jídlu. Jistě, je krásné se na ni dívat, ale Bůh měl v plánu poskytnout lidem výživu a zdraví.
Pokud všechno, co děláme, je, že chodíme do církve a kážeme o ovoci, analyzujeme ovoce a zkoumáme jednotlivé druhy, pak děláme velkou chybu. Nestačí ovoce nést, musíme ho sdílet s druhými, aby mohli být požehnaní a aby se jich dotklo Boží království. Pavel napsal: „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil“ (Efezským 2:10). Nést ovoce a sdílet ovoce jsou dvě strany jedné duchovní mince.