„Navrátí se z nepřátelské země.“ Jeremjáš 31:16, ČSP
Dáváš si za vinu, že se ti nevyvedl potomek, a žiješ v temnotě sebeobviňování? Nemusíš! Bible učí, že děti někdy prostě neposlouchají své rodiče. Šalomoun s tím měl pravděpodobně osobní zkušenost, když napsal: „Moudrý syn přijímá otcovo poučení, drzoun však neslyší ani na hrozby“ (Přísloví 13:1, B21).
Ježíš také nedával vinu otci, jehož marnotratný syn zbloudil (viz Lukáš 15:11). Pokud jsi jako rodič udělal, co bylo v tvých silách, Bůh ti to nevyčítá. Pravdou je, že i špatní rodiče mají občas vyvedené děti, naopak dobrým rodičům se někdy děti nevyvedou. První dvě Boží děti dokonce vyrůstaly v dokonalém ráji, a přesto se vzbouřily. Každý má totiž svobodu volby, kterou nám přenechal Bůh.
Všechny děti jednou vyrostou a musí převzít odpovědnost za své jednání. Pokud jsi svému rodičovství dal vše, co jsi dát mohl, nedovol ďáblu, aby tě svedl na cestu sebeobviňování. Pokud jsi jako rodič selhal, není to neodpustitelný hřích. Bůh ti nejen může odpustit, ale dokonce si můžeš přivlastnit jeho nádherné zaslíbení: „Neplač už, zadrž slzy, neboť tvá námaha dojde odměny, praví Hospodin: oni se ti z nepřátelské země vrátí! Je tu naděje pro tvé potomky, praví Hospodin: tvé děti se vrátí do vlasti!“ (Jeremjáš 31:16-17, B21). Nelámej nad svými dětmi hůl, protože Bůh ji také nezlomil. Neochabuj v modlitbách, věř a dovol mu, aby s nimi pracoval.