Podívejte se … jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých…“ 1. Korintským 1:26, B21
Max Lucado napsal: „Když jsem se na jihu Floridy poprvé potkal s Editou Hayesovou, bylo jí už osmdesát, měla prořídlé bílé vlasy a v očích neutuchající soucit s pacienty trpícími rakovinou. Psal se rok 1979 a já byl čerstvým absolventem semináře, který seděl ve své kanceláři uprostřed ještě nevybalených krabic, když vstoupila a představila se: ‚Mé jméno je Edita a pomáhám pacientům, kteří trpí rakovinou.‘ Podala mi ruku. Nabídl jsem jí židli. Zdvořile odmítla. ‚Moc práce. Ale můj tým můžete vidět každé úterý ráno v církvi. Budete vítán, ale pokud přijdete, tak vás zapojíme do práce.‘ Její tým, na který jsem byl zvědavý, čítal zhruba stovku žen podobně stříbrných vlasů, které se zabývaly ne příliš vábnou činností – pomůckami, které jejich pacientům ulevovaly od bolesti z proleženin. Rakovina se stala jejich posláním, když přicházely každé úterý, aby složily z náklaďáku tuny jednorázových plen, které pak rozdělovaly a po celý následující týden roznášely pacientům. Edita si za tím účelem pronajala byteček v jedné z úzkých uliček, kde žila ze svého vdovského důchodu, nosila brýle, které její oči ještě více zvětšovaly, a uhýbala před slávou jako před dělostřeleckou palbou.“ Editin příběh je na hony vzdálen výmluvám typu: „Jsem příliš starý, abych mohl pro Boha ještě něco dělat.“
Noemu bylo více než šest set let, když vyšel z archy, aby pomohl znovu obnovovat lidskou rasu. Pokud jsi už seniorem, zkus se nad tím zamyslet asi v tomto smyslu – jsi chodící pokladnice letitých moudrostí a znalostí. Než opustíš tento svět, snaž se předat druhým to, co svěřil Bůh tobě. Právě teď možná někdo potřebuje něco z toho, co máš a znáš, a když Boha poprosíš, ukáže ti, kdo to je. A když se to dozvíš – zapoj se!