„… upřen k tomu, co je přede mnou…“ Filipským 3:13
Růst tvé víry je podobný tomu, jako když ses učil plavat. Vzpomeň si na to:
1) Strach je jako voda; pokud jsi s ní nebojoval, stáhla tě ke dnu.
2) Voda se dala i šlapat, ovšem jen potud, pokud ses nepotopil pod hladinu.
3) Jakmile ses dostal nad určitou hloubku, nebylo cesty zpět (za použití chůze).
4) Víra je jako vzduch v tvých plicích; nadnášel a držel tě nad vodou, pokud ses nevrtěl, ale zůstal v klidu ležet na hladině.
Sledoval jsi někdy, jak si počíná zkušený plavec? Tempo za tempem nabírá vodu, kterou má před sebou, a tlačí ji za sebe, aby se tím posunul blíž k cíli. Doslova využije toho, co leží mezi ním a cílem, aby se k cíli přiblížil. Někdy si zoufáme a stýskáme: „Vždyť se tak tak držím nad vodou.“ Jistě, na to máš právo, ale jen pokud stále „plaveš“ a používáš vodu, aby tě držela na hladině. Je to podobné, jako být zahnaný do rohu, kde nemáš jinou cestu, než sebrat všechnu odvahu víry, kterou máš v Bohu, a vrhnout se vpřed.
Ježíš řekl: „… nebeské království snáší násilí a násilníci je uchvacují“ (Matouš 11:12, B21). Slovo „násilí“ značí hněv, vášeň a intenzitu. Proto si musíš tvrdě probojovávat cestu vpřed ve víře, že Bůh je na tvé straně – protože: „Bůh se mnou je!“ (Žalm 56:10, B21). Voda, ve které plaveš, tvůj osud neurčuje; může tě nést, ale také pohltit. Chce to mít víru a nepřestávat plavat. Když přestaneš, Bůh pro tebe už více udělat nemůže! Ať tedy dnes plaveš prsa, znak či úplně neznámým stylem – nepřestávej plavat.