„… ve vší vnímavosti … rozpoznat to, na čem záleží…“ Filipským 1:9-10, ČSP
Chceš-li dosáhnout větší sebekázně, měl bys:
1) Začínat svůj pracovní den obtížnými úkoly. Když něco tvoji pozornost odvede, vrať se a dokonči to. Může to být například ustlání postele, srovnání si oblečení ve skříni anebo umytí nádobí; nedělej práci za druhé. Nepouštěj se do několika projektů současně; uspokojení z toho „mít hotovo“ ti pomůže v růstu sebeúcty a sebekázně. 2) Dát si termín. Odkládání (prokrastinace) je těžký zlozvyk, který svádí k tomu, aby sis čím dál více ulevoval. Chceš-li nad ním zvítězit, musíš ho nazývat pravým jménem – často jde o bezohledné, sobecké chování. 3) Plánovat s dostačenou rezervou. Všechno trvá déle, než si myslíš, takže nečekej až do poslední chvíle, kdy už jen zmateně a bezhlavě nestíháš. „Život s adrenalinem“ ti přivodí jen žaludeční vředy, zatímco plánování s dostatečnou časovou rezervou je dobré pro tvoje zdraví a klid. 4) Přijímat napomenutí od pečujících osob bez urážek a pomstychtivosti. Dokud nejsi ochotný připustit, že i ty jsi chybující, nikdy nebudeš přijatelným způsobem dávat zpětnou vazbu druhým. Bible říká: „… u těch, kdo si dají poradit, je moudrost“ (Přísloví 13:10), takže pokud chceš být moudrý, uvítáš každou zpětnou vazbu a budeš přemýšlet o každé radě. Gándhí kdysi řekl: „Existují hranice shovívavosti k sobě samému, ale pro sebekázeň žádné nejsou.“
Popros Boha, aby ti pomohl ovládat nezkrotné myšlenky, pocity, touhy a chování. Rozpoznej nezvladatelné oblasti svého života, přestaň se omlouvat a postav se realitě čelem, i když to bude bolet. Přestaň se litovat a učiň několik dosažitelných předsevzetí. Jinými slovy, zkus: „… ve vší vnímavosti … rozpoznat to, na čem záleží…“ (Filipským 1:9-10, ČSP).