„K takové víře … se Bůh přiznal…“ Židům 11:2
Bible říká: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Víra je základ poznání toho, v co doufáme, důkaz pro to, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím“ (Židům 11:1-2). Hrdinové víry, kteří jsou v jedenácté kapitole Židů vyjmenováni, nebyli zdaleka dokonalí. Noe věřil Bohu, proto postavil archu a zachránil tak lidský rod. Ale když z ní vystoupil, opil se. Abraham je znám jako „Boží přítel“, aby si však zachránil vlastní krk, lhal a zašel tak daleko, že vydal všanc počestnost své manželky. Když Bůh řekl Sáře, že ve věku devadesáti let porodí dítě, vysmála se mu – pravděpodobně bys reagoval stejně. A co Josef? Otrok, který neměl čistý trestní rejstřík, a přesto se stal po faraónovi druhým nejmocnějším vládcem Egypta. Pak je tu nevěstka Rachab; ve sboru bychom ji pomalu nedovolili ani sloužit, ale Bůh ji označil za ženu velké víry. A co Jákob, který podvedl bratra i svého tchána ve firmě, jen aby se obohatil? Obchodovali byste s takovým člověkem? Pak tam je král David, jehož chtíč ho svedl až k vraždě a národnímu skandálu. Nakonec dva duchovní velikáni, Gedeon a Samuel, jejichž potomci dokonce odpadli od víry.
Každá z těchto postav byla stejnou lidskou bytostí, jako jsi ty. Chybovaly, dělaly špatná rozhodnutí a selhávaly. Jediným důvodem vyzdvižení těchto lidí bylo to, že věřili Bohu; a on jejich víru ocenil – to samé se pokaždé stane tobě, kdy mu budeš důvěřovat.