„Kdykoli bojím se, v tobě mám naději Žalm 56:4, B21
Víra je jako sval; starosti ho mohou zatěžovat, ale v důsledku se tím posílí. David tuto pravdu pochopil. Neustále ho pronásledovali jeho nepřátelé. Ačkoliv byl pomazán, aby usedl na trůn Izraele, Saul se ho úporně nechtěl vzdát. Místo toho, aby David ztratil víru v Boží zaslíbení, prohlásil: „Hospodin svého věrného vyvolil, Hospodin vyslyší moje volání“ (Žalm 4:4, B21). Když ho Filištínští zajali, modlil se: „Každý den deptají mě moji protivníci, tak mnozí proti mně pyšně bojují. Kdykoli bojím se, v tobě mám naději“ (Žalm 56:3-4, B21). Když skončil v jeskyni, kam ho zahnal Saulův žárlivý vztek, řekl: „Do stínu tvých křídel schovám se, než zkáza pomine“ (Žalm 57:2, B21).
Podobně když utíkal Felix z Noly ve třetím století před svými nepřáteli, uchýlil se rovněž do jeskyně. Pavouk tam začal uzavírat svou pavučinou malý otvor do jeskyně, takže to nakonec vypadalo, jako by tam celé měsíce nevstoupila ani noha. Jeho pronásledovatelé ji tedy pominuli. Když pak Felix vyšel opět na světlo, prohlásil: „Kde je Bůh, stane se i pavučina zdí. A kde Bůh není, je i stěna pavučinou.“
Ježíš řekl, že ve světě budeme mít problémy; lidé nás zklamou, dokonce můžeme zklamat i sami sebe. Někdy skončíš v jeskyni kvůli problémům, které sis zavinil sám, jindy kvůli okolnostem, za které jsi nemohl. Ale s Bohem na své straně můžeš říct: „Kdykoli bojím se, v tobě mám naději“ (Žalm 56:4, B21).