„Udělala pro mě něco krásného.“ Marek 14:6, B21
Většina z nás jsme dobří herci, ale zfalšovat reakci je těžké. Reakce učedníků, když žena rozbila alabastrovou nádobu, je výmluvná: „Nač takové plýtvání?“ Měli pocit, že když vylila svůj parfém Ježíšovi na nohy, je to stejné, jako by ho vylila do kanálu. Oni to nazývali plýtváním, ale Ježíš to nazval „něčím krásným“. A potom dodal: „Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila“ (Marek 14:9).
Umíš si představit, co taková slova znamenala pro její sebevědomí? Ona pravděpodobně už několik let neslyšela laskavé slovo nebo kompliment. Ten výrok by se dal parafrázovat: „I když třeba sama v sebe nevěříš, já v tebe věřím.“ Nikdo nedokáže rozpoznat potenciál člověka lépe než Ježíš. To proto, že on je tím, kdo jej do nás vložil. A proto to s tebou Bůh nikdy nevzdá. Není to jeho přirozenost (viz Filipským 1:6). Jeho dobrota a milosrdenství tě budou provázet všemi dny tvého života (viz Žalm 23:6). Jediné, co potřebuješ udělat, je obrátit se.
Ta žena byla dostatečně zoufalá na to, aby narušila jejich večírek; a Ježíš zoufalé lidi vyslýchá. Jak jsi na tom ty? Jsi dostatečně zoufalý, abys vykročil, udělal změnu, přinesl oběť? Dost zoufalý, aby ses modlil celou noc? Abys přečetl Bibli od začátku až do konce? Urovnal konflikt? Zastal se přítele, jehož věc už je ztracená? Abys své úspory poskytl na Boží království? Cesta nejmenšího odporu tě nedovede tam, kde máš být. Jestli však kvůli Bohu odbočíš ze své cesty, on kvůli tobě odbočí z té své.