„Plnit … tvou vůli je mým přáním…“ Žalm 40:9
Manželka Billyho Grahama Ruth napsala: „Je večer, sedím na verandě a náš starý německý ovčák mi leží u nohou. V dálce duní hrom. Když se bouřka přibližuje, pes se jí vrhá naproti na dvůr a zuřivě s ní ‚bojuje‘. Jakmile bouřka přejde, pes se vrací na verandu a je přesvědčen, že ji odehnal. Je to německý hlídací pes, důkladně vycvičený k hledání a zachraňování, k útoku a poslušnosti. Pátrání a záchrana tady v horách mohou být užitečné. Situaci, kdy bych dala povel k útoku, si představit neumím. Dobře vycvičený pes však dokáže vycítit nepřátelství nebo zpozorovat zbraň (dokonce i něco, co jako zbraň jenom vypadá), a v takovém případě je moudré pevně se držet jeho stop. Co ale přináší skutečnou radost, je výcvik poslušnosti. Místo! Sedni! Lehni! Vpřed! Hledej! Zůstaň! K noze! Neposlušný pes nejenže člověku přivodí bolesti hlavy, ale může být i břemenem. Poslušný pes přináší radost.
Není to stejné s Bohem a jeho dětmi? Někteří byli vycvičeni k útoku. Nebudeme je jmenovat, možná jich pár znáš, ale jsou pro to kvalifikovaní. Jiní jsou vycvičeni jako pátrači a záchranáři (do této skupiny řadím i Armádu spásy). A jsou i tací, kteří byli vycvičeni v poslušnosti. Myslím, že to přináší Pánu radost více než cokoliv jiného. Prostá poslušnost; radostná, dychtivá, bezvýhradná poslušnost.
Nejvyšší metou výcviku křesťana by mělo být, aby mohl spolu se žalmistou říct: ‚Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním…‘ (Žalm 40:9). Protože to přináší Bohu největší potěšení.“