„Kdyby … vztah s Bohem mohl vzejít z dodržování zákona … Kristus by zemřel zbytečně.“     Galatským 2:21, přel. z angl.

Zatímco milost nedává nikomu oprávnění žít, jak se mu zlíbí, sudičský postoj, který trvá na tom, že druzí mají žít podle našich norem, způsobuje nevýslovné škody. Chuck Swindoll napsal: „Zákonictví šíří paralyzující jed. Zaslepuje nám oči, otupuje vnímavost a v srdci budí pýchu. Láska je zastíněna mentálním záznamníkem s dlouhým seznamem lidí, které je třeba ‚srovnat‘. Přátelství je zničeno sudičským přístupem a kritickým pohledem. Dříve než dospěješ k závěru, že jsi sám bez viny, všímej si svých reakcí, když potkáš jiného věřícího, který nepřemýšlí, nejedná nebo se neobléká tak jako ty. Dokonce i když si myslíš, že jsi dostatečně rafinovaný, abys zamaskoval své skutečné pocity, prozradí tě tvůj ‚kamenný pohled‘ a postoj ‚já jsem svatější než ty‘.“
Ježíš řekl: „Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno“ (Lukáš 6:37). Kritický křesťan se chová, jako kdyby sfouknutí světla někoho jiného mohlo způsobit, že jeho vlastní světlo bude svítit jasněji. Ale tak to není. Pavel napsal: „Kdyby … vztah s Bohem mohl vzejít z dodržování zákona … Kristus by zemřel zbytečně“ (Galatským 2:21, přel. z angl.).
Ptáš se, jak to je, když někdo sejde na scestí, nebo záměrně hřeší? Bible říká: „Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení“ (Galatským 6:1). Když začínáš soudit ostatní, upíráš jim tutéž milost, kterou můžeš sám potřebovat, ještě než skončí den.