„… co mám, to ti dám…“ Skutky 3:6
Všimni si v tomto příběhu ještě dalších dvou věcí:
1) Je důležité vědět, co máš a co ne. „Petr… řekl: ‚Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám…‘“ (Skutky 3:6). Musíš se cítit dobře ve své vlastní kůži a být si jistý svým povoláním. Pavel napsal: „Jen pokračujme a buďme tím, k čemu jsme byli stvoření … Nesnažme se být něčím, čím nejsme. Když kážeš, vyřizuj zprávu od Boha a nic jiného; když pomáháš, tak jenom pomáhej, neovládej; když vyučuješ, drž se svého učení; vedeš-li někoho povzbuzováním, dej pozor, abys nezačal být panovačný; pokud máš nějakou funkci, nemanipuluj. Jestliže jsi povolán pomáhat lidem v nouzi, měj oči stále otevřené a reaguj pohotově; a při práci s postiženými se jimi nenech znervózňovat ani deprimovat. Měj stále na tváři úsměv. Tvoje láska ať vyvěrá z hloubi tvého skutečného já, ať není jen hraná“ (Římanům 12:6-9, přel. z angl.).
2) Nauč se rozeznávat rozdíl mezi tím, co lidé chtějí, a co opravdu potřebují. Někdy potřebují posílit, jindy si jenom odpočinout. Někdy nepotřebují nápravu, ale útěchu, jindy naopak potřebují nápravu, a ne útěchu. Ten chromý muž nepotřeboval almužnu, potřeboval ruku. A právě tu mu Petr podal. „Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby…“ (Skutky 3:7).
Abys mohl lidem pomáhat, musíš je milovat, musíš umět poznat, co potřebují, vědět, co jim můžeš nabídnout, a setkat se s nimi v místě jejich potřeby.