„… očekával, že od nich něco dostane.“ Skutky 3:5, ČSP
Nemůžeš pomoci někomu, kdo na to ještě není připravený. Proto je třeba umět rozlišovat mezi lidmi, kteří hledají řešení, a těmi, kdo možná hledají jen soucit. O chromém muži u chrámových dveří předtím, než přijal uzdravení, čteme: „… pozorně je (Petra a Jana) sledoval a očekával, že od nich něco dostane“ (Skutky 3:5, ČSP). Všimni si dvou důležitých vyjádření:
1) „Pozorně sledoval.“ Věnuje ti druhý člověk svou pozornost? Doopravdy lidé slyší, co říkáš, nebo jsou tak zaslepení okolnostmi a emocemi, že nejsou schopní vidět východisko, i když jim ho jasně ukazuješ?
2) „Očekával.“ To nejúčinnější, co můžeš udělat, abys někomu pomohl, je vybudovat jeho víru. A to chce trpělivost. Jeden vedoucí o svém problému s netrpělivostí při práci s druhými lidmi otevřeně napsal: „Na začátku své kariéry jsem chtěl každou věc vyřídit co nejrychleji a hned přejít k další. Když se někdo nechtěl přizpůsobit mé rychlosti, jen jsem kolem něho prosvištěl. Jenže takový způsob vedení omezoval mou schopnost navazovat spojení s druhými a moje vztahy tím trpěly. Dobré na tom bylo to, že jsem postupoval rychle. Špatné bylo, že jsem často postupoval sám. Pohybovat se rychlostí jiného člověka může být vyčerpávající. Udržet krok s někým, kdo je rychlejší než my, vyžaduje energii. Ale není také únavné pohybovat se pomaleji, než bychom chtěli? Myslím, že je to velmi frustrující. Je to zkouška mé trpělivosti. Nicméně jestli chci s lidmi navázat kontakt, musím být ochoten zpomalit a přizpůsobit se tempu druhého.“ Jestli chceš lidem pomáhat, musíš být ochoten udělat totéž.