„Milostí Boží jsem to, co jsem…“ 1. Korintským 15:10
Všichni potřebujeme dobré vzory. Pokud ale zasvětíš život tomu, abys byl jako někdo jiný, riskuješ, že se staneš někým, kým tě Bůh nechce mít. Vždycky měj na paměti, že i tví „hrdinové“ zápasí se slabými místy a charakterovými vadami.
Pavel řekl: „Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží“ (1. Korintským 15:9). Stejné to bylo u Petra – když pro něj Kornélius poslal, čteme: „Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: ‚Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk‘“ (Skutky 10:25-26). Jestli máš být v životě úspěšný, osvoj si stejný postoj.
Nebezpečí při uctívání hrdinů spočívá v tom, že ztrácíš vlastní individualitu a míjíš cestu, kterou Bůh vytyčil pro tebe osobně. Některé z lekcí, kterým nás Bůh učí, mohou být podobné, ale cíle druhého člověka, jeho obdarování, životní cesta a časový rámec se od těch tvých budou lišit. Například tvůj kamarád začne podnikat a vydělávat peníze, ale když ty opustíš své zaměstnání a vydáš se v jeho stopách, možná zkrachuješ. Nebo tvoje kolegyně nosí něco, co na ní vypadá skvěle, na tobě ale totéž oblečení vypadá jako vprostředku svázaný pytel. Bůh je ve vztahu k tobě žárlivě milující (viz 5. Mojžíšova 4:24). Proč? Protože tě chce ochránit před vším, co by tě připravilo o tvou jedinečnost nebo by ohrozilo tvůj vztah s ním. Sečteno a podtrženo – jestli chceš mít pevnou půdu pod nohama, učiň svým vzorem Ježíše! Pak budeš vítězit.