„Vstanu, půjdu k svému otci…“ Lukáš 15:18

Jakmile jednou přijmeš skutečnost, že tě Bůh „vyvolil a ustanovil“, abys dosáhl určitých věcí, mnohé z tvých nezodpovězených otázek začnou dávat smysl. Například proč vnímáš věci jinak než druzí, nebo proč máš nutkání posunout se dopředu, zatímco jiní jsou šťastní tam, kde jsou. Pavel řekl: „On je ten, v němž se nám od Boha … dostalo podílu na předem daném poslání…“ (Efezským 1:11). Byl jsi vybrán a povolán pro konkrétní úkol! Proč? Protože jsou tu určité věci, které chce Bůh tvým prostřednictvím udělat. To je příčina, proč jsi došel tak daleko. To proto se postavíš na nohy pokaždé, když se tě satan pokouší zničit. Zde jsou dva důvody, proč musíš tuto pravdu přijmout:
1) Jestli si myslíš, že si tě Bůh vybral, proto, že jsi výborný modlitební válečník, nebo proto, že celé hodiny čteš Bibli, nebo že máš skvělý charakter, pak v okamžiku, kdy polevíš nebo selžeš, po tobě ďábel skočí a bude ti říkat, že už nejsi Bohem přijatý.
2) Jestliže znáš své postavení před Bohem, můžeš říct: „Přestože zápasím, klopýtám a někdy ne všechno zvládám, můžu kdykoliv přijít k Bohu, protože si mě vyvolil.“ To je úžasné! Ďábel nechce, abys tohle věděl, protože to změní tvé myšlení, tvůj pohled na život i míru tvé sebedůvěry. Přestože marnotratný syn narazil, spálil se a nakonec páchnul jako prasata, která krmil, mohl říct: „Vstanu, půjdu ke svému otci…“ (Lukáš 15:18). Raduj se, Bůh je stále tvým „Otcem“, i když jsi ho zklamal. Tak čiň pokání, vrať se a znovu mu odevzdej svůj život. Jsi „vyvolený a ustanovený“.